Co ženy očekávají od řasenky už tisíce let

S teorií, že pouhé mávnutí motýlích křídel může v konečném důsledku vyvolat tajfun, nelze než souhlasit. I malé změny mohou způsobit velké věci. Tak malé jako řasenka…

Po dlouhých, hustých a tmavých řasách, které při pouhém mrknutí víří vzduch, touží snad každá žena. Touží po nich zejména proto, že se tak líbí mužům…a ti pak udrží v hlavě jedinou myšlenku: jak splnit jejich majitelce každé přání, a způsobit kvůli nim třeba i tajfun.

Věděly to ženy už ve starověkém Egyptě nebo Řecku. Používaly různé směsi, jejich základem byly většinou saze, a nanášely je na řasy, okolí očí i obočí.

První řasenka spatřila světlo světa až v roce 1840 a jejím autorem byl londýnský parfumér Eugene Rimmel. Od té doby je v mnoha zemích výraz „rimmel“ synonymem pro řasenku. Ovšem dnešní podobu získávala jen pozvolna.

V roce 1914 uvedla značka Maybelline na trh řasenku z vazelíny obarvené antracitovým práškem. Prodávala se v kulatých nádobách a na řasy se nanášela pomocí štětečku.

Teprve v roce 1957 se do celé věci vložila žena: Helena Rubenstein. A jako jediná také přesně pochopila, co ženy potřebují. Její řasenka byla v praktické tubičce, nanášela se kartáčkem na tyčce a způsobila senzaci. Propagovala ji slavná Twiggy, a jako správná módní ikona se udržela dodnes. Mění se jen složení a barva náplně, tvar kartáčku a design tubičky, ale podstata zůstává.

Dnes je na trhu obrovské množství řasenek, a je velmi těžké posoudit, která je nejlepší. Různé ženy mají různě kvalitní řasy a také nejsou stejně manuálně zručné, takže každé vyhovuje něco jiného. Je třeba hodně zkoušet a při výběru se zaměřit na snadnost aplikace, komfort nošení a v neposlední řadě na výsledný efekt.