V této souvislosti mě napadá jeden starý vtip: Kamarádově manželce nedávno ukradli platební kartu. Kamarád ale krádež více než měsíc nehlásil, protože výběry zlodějů byly menší než jeho ženy. Znáte?
Ovšem pointou vtipu je vlastně to, že většina z nás miluje nakupování. A přesto, z nějakého nepochopitelného důvodu se v salonech stává, že kosmetičky nebo kadeřnice nerady prodávají produkty na domácí péči. Některé kosmetičky se k prodeji staví tak, jako by říkaly: „my nejsme žádné prodavačky, ale kosmetičky.“ A „naši klienti už tady nechali dost peněz za ošetření, proto je hloupé po nich chtít další peníze.“ Bojí se, aby si klienti náhodou neřekli, že je chtějí úplně vyždímat.
Myslím, že by bylo dobré se podívat na prodej v salonu trochu jinak. Salon nebo spa JE prodej! Právě salon, více než cokoliv jiného, je marketing a prodej. A stále dokola. V tomto podnikání proces prodeje neodmyslitelně patří k této službě. Často zapomínáme na skutečnost, že to, co kosmetička vydělá za 1,5 hodiny kosmetického ošetření, tak ty samé peníze může vydělat za 15 minut prodeje produktů.
A prodej není v žádném případě nutné brát jako nepříjemnou povinnost. Kosmetičkám, kterým nabízení produktů není moc příjemné, vždy radím – neprodávejte, ale POMÁHEJTE. Pomáhejte svým klientům řešit jejich nejistotu, problémy a potřeby.
Prodej není nic jiného než informování a vzdělávání klientů tak, aby Vás začali považovat za důvěryhodné a pravé odborníky v oboru. Jakmile se prodávající dostane přes své vlastní obavy, co by si mohl klient náhodou pomyslet a začne sebe sama vidět jako důvěryhodného profesionála, který pomáhá klientovi, aby vypadal a cítil se co nejlépe, prodej se pak stane naprosto přirozeným a automatickým procesem. Je to pak jako řízení auta, kdy už vlastně vůbec nevnímáme, že řadíme nebo brzdíme.
Velikou chybou ze strany prodávajících je také to, že předem soudí svého zákazníka. Přes svůj vlastní filtr rozhodují za svého zákazníka, jestli si může službu nebo produkt dovolit koupit nebo jestli si ho chce či nechce koupit. Většinou bývají tyto odhady naprosto mylné. Jeden příklad za všechny:
Před mnoha lety jsem v jedné parfumerii líčil jejich stálé zákazníky v rámci klientského programu a propagace značky dekorativní kosmetiky. Kolem prodejny procházela paní, která si všimla, že se vevnitř něco děje a vstoupila. Personál ji přejel očima s neskrývanou nedůvěrou, protože na sobě měla šusťákovou bundu, na zádech umazaný baťůžek a celkově působila poněkud zanedbaně. Velmi mě prosila, že vždy chtěla vyzkoušet nějaké výraznější večerní líčení, jestli bych jí mohl přání splnit. Zkrátil jsem si polední pauzu a paní vyhověl. Jako všem ostatním jsem jí sepsal všechny produkty, které jsme při líčení použili s vysvětlením postupu a všichni jsme byli přesvědčeni, že paní poděkuje a odejde. Jaké bylo naše překvapení, když dotyčná poprosila prodavačku, aby jí všechny produkty připravila a bez mrknutí oka zaplatila v hotovosti 5.900,- za líčidla.
Nespravedlivě se prodeji přiřazuje nelichotivé jméno, které se ještě zhoršuje předsudky a mylnými soudy prodávajících. Lidé milují nakupování. Pokud klienta nedokážeme informovat, vzdělávat a nedokážeme mu nic nabídnout, je to jako zanedbání povinnosti dát klientovi prostor, aby u nás mohl rád a svobodně utratit své peníze.